Aktuality

Nahmanides Forum 2019 - Call for students applications

Milé studentky, milí studenti, srdečně Vás zveme k účasti na workshopu Nahmanides Forum 2019, který se uskuteční 22.-24. září 2019 na FF UK v Praze. Je to mimořádná příležitost, jak se zapojit do diskuze o současném směřování Jewish Studies nejen v ČR, ale i v Evropě a ve světě. Letošní workshop je zaměřen na výuku hebrejštiny. Studenti, kteří by měli zájem účastnit se workshopu, nechť neprodleně zašlou požadované dokumenty na adresu Dita.Valova@ff.cuni.cz.  Konečné datum pro zasílání přihlášek bylo posunuto!

Jewish Spaces. 8th International Student Workshop

Letní průvodcování v synagoze v Lošticích

Milé studentky, milí studenti,

s blížícími se letními měsíci se znovu nabízí možnost nabýt nové, zdokonalit stávající nebo uplatnit již nabyté zkušenosti při průvodcování v synagoze v Lošticích. Naše partnerská instituce Respekt a tolerance, která provoz synagogy zajišťuje, nabízí možnost spolupráce zejména v měsíci srpnu.

Synagoga je v sezóně otevřena denně mimo pondělí v době 13-17 hod. Odměna je 100 Kč/hod.

V případě zájmu se, prosím, hlaste Ivaně Cahové na email ivana.cahova@upol.cz

 

 

Laureátka Ceny Kurta Schuberta za mezináboženský dialog, prof. Ingeborg Fialová-Fürstová, pronesla děkovnou řeč a převedla na CJS finanční dar, spojený s oceněním

Dne 27.2.2019 byla prof. Ingeborg Fialové-Fürstové Fórem pro světová náboženství slavnostně udělena významná Cena Kurta Schuberta za mezináboženský dialog.

Prof. Fialová-Fürstová při této příležitosti pronesla děkovnou řeč, ve které osvětluje okolnosti vzniku a vývoje judaistických studií na FF UP v Olomouci. Prof. Fialová-Fürstová také na CJS převedla finanční dar, který je s oceněním spojen.

 

Děkovná řeč prof. Ingeborg Fialové-Fürstové:

 

Když jsem před několika lety z rukou tehdejší rakouské velvyslankyně v ČR, paní Klestilové přebírala zlatou medaili za záslužné aktivity pro Rakouskou republiku, vyprávěla jsem na začátku své tehdejší děkovné řeči tuto anekdotu (za níž vděčím zde přítomné zpěvačce, mé dlouholeté přítelkyni, Ireně Noskové):

 

U Silbersteinů zazvoní telefon. Silberstein zvedne sluchátko, řekne „haló“ a na druhém konci se ozve: „Volám správně k Rothschildovi?“ Silberstein odpoví: „To jste se, pane, ale strašně spletl.“

 

Chtěla jsem tuto anekdotu pro odlehčení (atmosféry i svému špatnému svědomí) použít i dnes, neb od chvíle, kdy mi pan profesor Bsteh v létě loňského roku sdělil, že mám získat cenu Kurta Schuberta, jen udiveně kroutím hlavou a ptám se, jak si ji zrovna já zasloužím. Seznam pěti dosavadních nositelů tohoto ocenění (mezi nimiž jsou přeživší koncentračních táborů, lidé, kteří se o ně nezištně starali, mecenáši, významní badatelé-religionisté a instituty s mezinárodním renomé) mě v mém údivu a špatném svědomí jen utvrzuje.

A byla bych této anekdoty skutečně použila, kdyby ocenění bylo určeno jen mně. Naštěstí není, nýbrž je určeno především Centru judaistických studií této univerzity, které jsem – a to je moje jediná zásluha, na níž jsem ovšem bez uzardění pyšná – před zhruba 15 lety zakládala.

Nezakládala jsem je ovšem sama, nýbrž za účinného přispění z Vídně: byl to doktor Stilfried (tehdejší ředitel ÖAD – rakouské akademické výměnné služby), který mě zavedl ke Kurtu Schubertovi a byl to Kurt Schubert, který záhy po našem prvním setkání ve vídeňské kavárně přijel do Olomouce a vdechl naší malé judaistické hrstce nadšených, ba zapálených laiků opravdového judaistického ducha a vyzbrojil ji potřebným základním věděním. Těsná spolupráce s vídeňskou judaistikou (jíž Kurt Schubert založil v troskách poválečné Vídně v roce 1945) následovala ihned poté, zejména díky zprostředkování Schubertovy žačky Louise Hechtové, která se stala členkou našeho centra. Zde v Olomouci to byl historik Ivo Barteček, tehdejší děkan FF, který mě v mém zakladatelském záměru a úsilí podporoval, tehdejší prorektor Jakub Dürr, který k nám z Budapešti přivedl kolegu (dnešního garanta oboru) Tamase Visiho, kolegové z Cyrilometodějské teologické fakulty (zejména „starozákoníci“ Tichý, Chalupa a Vlková), kteří nám pomáhali při sestavování kurikula oboru – a zejména ona nadšená hrstka studentů různých oborů, většinou ještě ani ne doktorandů, kteří se mnou pravidelně, někdy skoro denně, nadšeně, plni elánu a nápadů, diskutovali o novém oboru a nové katedře. K „první generaci“ olomoucké judaistiky (ještě před vlastní akreditací) patřili: historičky Jarka Vítámvásová a Eva Hanáková (dnes Kalousová), amerikanisté Jakub Guziur Michaela Náhlíková (dnes Weissová), studentka teologické fakulty Alžběta Drexlerová a dvě germanistiky Ivana Procházková (dnes Cahová) a Marie Krappmannová. Schválně jsem je teď všechny vyjmenovala, aby se na jejich zakladatelské úsilí nezapomnělo.

Od chvíle oficiálního založení (získání akreditace pro magisterský obor Judiaistika – dějiny a kultura Židů) a od chvíle, kdy organizační jednotka „centrum judaistiky“ (proti založení samostatné katedry se tehdy ohradil senát FF) získalo od dědiček Kurta Schuberta právo nést jeho jméno a jméno jeho manželky („Centrum judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových“) vyvíjí tato instituce úctyhodné aktivity ve všech odvětvích typických pro akademickou půdu a vyzařuje ovšem také daleko za její hranice, a žije napínavým životem.

Ono napětí, které provází existenci olomoucké judaistiky prakticky od počátku, pramení z toho, že judaistka není masový obor, který by se při kapitačním („studento-kreditovém“) způsobu dělení rozpočtu sám uživil, takže v posledních deseti letech musela judaistka získávat až 70% finančních prostředků nutných k její existenci z tzv. „třetích zdrojů“. Trvalý zápas o přežití vedl na jedné straně k pozitivním důsledkům: judaistka je při získávání různých grantů, nadačních příspěvků, darů a mezinárodních kontaktů jistě jedním z nejaktivnějších a nejúspěšnějších institucí na UP. Trvalý zápas o přežité vedl dále k dnes již málo vídanému semknutí všech – učitelů i studentů – kolem „jejich“ judaistiky, k vytvoření přátelské a domácké atmosféry na pracovišti, kde se všichni znají a všichni táhnou za jeden provaz (výmluvné svědectví o tom podává nově zřízená webová stránka „naši úspěšní absolventi“), k nebývalé solidaritě mezi členy centra, kteří jsou ochotni dělit si mezi sedm, osm lidí tři úvazky a tři platy.

Na všech těchto zápasech posledních let jsem již neměla žádný podíl, natož zásluhu, nýbrž jsem vedení centra předala své žačce Ivaně Cahové a veškeré aktivity spojené se životem judaistiky jejím dnešním členům, Tamasi Visimu, Danielu Soukupovi, Lence Uličné, Marii Crhové, Marii Krappmannové, Evě Kalousové a Anně Mácové, a  jen zdálky – a ovšem plna pýchy a hrdosti – sledovala, jak si vede „moje statečná judaistka“ – která si ovšem každé ocenění zaslouží, zcela bez anekdot.

Pohled do budoucnosti olomoucké judaistiky může být snad mírně optimistický, neb jak děkan FF, Zdeněk Pechal, tak rektor UP, Jaroslav Miller v posledním čase opakovaně deklarovali, že judaistiku na FF a na UP – i přes finanční potíže spojené s její existencí – mít chtějí a také již podnikli některé kroky ke zlepšení její existenční základny, takže olomoučtí judaisté budou snad moci s větší jistotou konat všechny své záslužné aktivity – od výuky v nově akreditovaných programech, včetně zahraničních mobilit, letních škol, studentských konferencí, přes výzkum, publikační činnost, spolupráci s vědeckými institucemi v ČR, Evropě i v zámoří až k mimořádně důležitým aktivitám kulturně-osvětového rázu. Za jejich podporu chci nyní oběma akademickým funkcionářům poděkovat a sdělit, že vnímám udělení ceny Kurta Schuberta také jako vyznamenání pro Univerzitu Palackého jako celek.

Na závěr tedy konstatuji, že se v roli prostředníka, tedy toho, kdo cenu Kurta Schuberta jen nominálně přebírá a (včetně finančního obnosu s ní spojeného) podává dál do rukou povolanějších, cítím mnohem lépe, ba dobře.

Neb ta trošička zásluh, o kterých před chvílí mluvil prof. Jařab, nestojí za řeč.

 

Erasmus+ Studium

Nyní všechny možnosti výjezdů do zahraničí a jejich náležitosti přehledně v jednom souboru (Menu-Zahraničí-Studijní mobility)

Nejsou k dispozici žádné zprávy.